Děti a obrazovky: Kolik pohybu ztrácíme kvůli digitálnímu světu?

Úvod
Děti dnes vyrůstají v prostředí, které je naprosto odlišné od toho, co zažívaly předchozí generace. Digitální technologie jsou běžnou součástí každodenního života – od vzdělávání přes komunikaci až po zábavu. Mobilní telefony, tablety, počítače a televize jsou lákavé, interaktivní a často pohlcující. Společně s tím se ale dramaticky mění i pohybové návyky dětí.

V tomto článku se podíváme na to, jak nadměrný čas strávený u obrazovek ovlivňuje fyzickou aktivitu dětí, jaké mohou být důsledky pro zdraví a vývoj a co mohou rodiče, učitelé a trenéři udělat pro záchranu přirozeného dětského pohybu.

1. Kolik času tráví děti u obrazovek
   Podle údajů WHO i českých průzkumů tráví děti ve věku 6–12 let v průměru 3–5 hodin denně před obrazovkou. U dospívajících se tento čas často zvyšuje až na 6–8 hodin denně. Do této doby se započítává sledování videí, hraní her, komunikace na sociálních sítích i online výuka.

Tato čísla daleko přesahují doporučení odborných institucí. Například American Academy of Pediatrics doporučuje pro děti ve věku 6–12 let maximálně 2 hodiny denně před obrazovkou (mimo vzdělávací účely). U dětí do 5 let je doporučení ještě přísnější – maximálně 1 hodina denně, ideálně méně.

2. Co nahrazují obrazovky: pohyb, spánek, interakci
   Čas strávený před obrazovkou většinou přímo nahrazuje:

• spontánní pohyb (běhání venku, lezení, skákání)
• sociální interakci (hra s vrstevníky, komunikace v rodině)
• spánek (večerní sledování obrazovek narušuje biologický rytmus)
• všímavost k okolí a prostředí

Pohyb se ztrácí často nenápadně – dítě si „jen na chvíli sedne“ s tabletem, ale uplyne hodina. Pravidelnost a přirozenost pohybu tím zaniká, což má následky pro fyzický vývoj, držení těla, oběhový systém, metabolismus a motorické dovednosti.

3. Důsledky nadměrného screen-timu na vývoj dítěte

• Snížená pohybová gramotnost – děti přicházejí o fáze důležité pro rozvoj rovnováhy, koordinace a síly
• Zhoršená koncentrace a hyperaktivita – přepínání mezi digitálními podněty snižuje schopnost hlubokého soustředění
• Poruchy spánku – zejména modré světlo narušuje produkci melatoninu
• Nadváha a obezita – sedavý způsob života a konzumace jídla u obrazovky přispívají k energetické nerovnováze
• Snížená sociální kompetence – děti mají méně příležitostí trénovat neverbální komunikaci, řešení konfliktů, spolupráci

4. Co mohou dělat rodiče a dospělí

• Stanovte jasná pravidla pro obrazovky – např. žádné telefony u jídla, limitovaný čas po škole
• Vytvořte zóny bez obrazovek – např. ložnice, jídelna, zahrada
• Nabízejte atraktivní alternativy – pohybové aktivity, výlety, sport, hry
• Buďte příkladem – i dospělí by měli omezit vlastní screen-time
• Podporujte strukturovaný i volný pohyb – sportovní tréninky, ale i běžné hraní venku

5. Význam přirozeného pohybu v digitálním věku Přirozený pohyb – tedy běh, lezení, balancování, házení, skákání – není jen „cvičení“. Je to základní vývojový stimul, který pomáhá propojit tělo a mozek. Vědci upozorňují, že děti, které se hýbou, mají lepší výsledky ve škole, lepší emoční stabilitu a menší riziko poruch chování.

Podle studie Canadian Society for Exercise Physiology (2016) je ideálním modelem pro děti tzv. „24-hour movement guideline“ – tedy vyvážený denní režim, kde je zahrnuto:

• minimálně 60 minut pohybu střední až vysoké intenzity
• méně než 2 hodiny rekreačního screen-timu
• 9–11 hodin kvalitního spánku

Závěr
Digitální technologie jsou přirozenou součástí moderního života a nelze je úplně odstranit. Je však na nás, abychom dětem pomohli najít rovnováhu. Obrazovky by neměly vytlačit to, co je pro dítě přirozené – hru, pohyb, kontakt s ostatními a smyslové vnímání světa.

Pokud jim k tomu vytvoříme prostor a podmínky, zůstanou zdravé, šťastné a aktivní i ve světě, který se neustále mění.

Použitá literatura

• American Academy of Pediatrics (2016). Media and Young Minds. Pediatrics, 138(5), e20162591.
• Tremblay, M. S., et al. (2016). Canadian 24-Hour Movement Guidelines for Children and Youth. Applied Physiology, Nutrition, and Metabolism, 41(6), S311–S327.
• WHO (2019). Guidelines on physical activity, sedentary behaviour and sleep for children under 5 years of age.
• Carson, V., et al. (2017). Systematic review of the relationships between physical activity and health indicators in the early years. BMC Public Health, 17(S5), 854.
• Sigman, A. (2012). Time for a view on screen time. Archives of Disease in Childhood, 97(11), 935–942.
• Domingues-Montanari, S. (2017). Clinical and psychological effects of excessive screen time on children. Journal of Paediatrics and Child Health, 53(4), 333–338.

 

Jak poznat, že je dítě přetížené tréninkem – signály, které nepodceňovat

Úvod
Dětský sport může být nádherným prostředkem k rozvoji síly, vůle, spolupráce i radosti z pohybu. Důležité však je rozlišovat mezi zdravou mírou pravidelné pohybové aktivity a nezdravým tlakem na výkon. V praxi se často setkáváme se dvěma extrémy – na jedné straně jsou rodiče, kteří dítě ženou k příliš častým, intenzivním a jednostranným tréninkům, na straně druhé jsou rodiče, kteří se bojí, že každodenní pohyb dítě přetíží.

Skutečnost je taková, že každodenní pohyb může být naprosto přirozený a zdravý, pokud je rozmanitý, hravý a přiměřený věku. Ne každý den znamená těžký trénink – někdy může jít o procházku, jindy o hru nebo kompenzační cvičení. Nebezpečné je až dlouhodobé přetěžování dítěte bez ohledu na jeho potřeby, emoce a regeneraci. Pokud je trénink špatně nastavený, nevhodně vedený nebo jednostranně zaměřený, může u dítěte způsobit nejen fyzické, ale i psychické přetížení.

Přetížení není problém jen profesionálních sportovců. Týká se i dětí v amatérském nebo rekreačním tréninku – často právě proto, že jejich tělo a psychika se ještě vyvíjejí. V tomto článku se podíváme na to, jaké jsou hlavní varovné příznaky přetížení, co ho způsobuje a jak mu lze předcházet.

1. Co je to přetížení u dětí
   Přetížení znamená stav, kdy nároky kladené na tělo nebo psychiku dítěte přesahují jeho aktuální schopnosti adaptace. Může být:

• fyzické (bolesti kloubů, svalů, únava, častá zranění)
• psychické (nechuť ke sportu, podrážděnost, úzkosti)
• sociální (izolace, ztráta přátel kvůli přehnanému tréninku)

2. Hlavní varovné signály

Před posouzením varovných signálů je důležité vzít v úvahu, jaký vztah mělo dítě ke sportu před tím, než se objevily obtíže. Některé děti jsou přirozeně aktivní každý den, a pravidelný pohyb jim prospívá – pokud je různorodý, hravý a přiměřený. Naopak u dítěte, které bylo pohybově méně aktivní a najednou začalo výrazně zvyšovat intenzitu tréninku bez přípravy, se přetížení může objevit i při menším objemu.

Častou chybou ze strany rodičů bývá předpoklad, že dítě by nemělo sportovat každý den. Ve skutečnosti může každodenní pohyb být přínosný, pokud má vhodnou skladbu: střídání intenzity, zapojení různých pohybových forem (hra, procházka, kompenzační cvičení) a dostatečný čas na regeneraci. Nejde tedy o to, kolikrát týdně se dítě hýbe, ale jak – a jak na to reaguje fyzicky i psychicky.

• Únava, která nepřechází ani po odpočinku
• Ztráta chuti do pohybu a tréninku
• Zhoršení výkonu bez zjevné příčiny
• Zvýšená nemocnost, časté nachlazení
• Bolesti hlavy, břicha, svalů a kloubů bez jasné příčiny
• Podrážděnost, změny nálad, uzavřenost
• Poruchy spánku, nespavost nebo noční probouzení
• Odpor k soutěžím, nervozita před výkonem
• Ztráta zájmu o jiné aktivity, kamarády či školu

3. Co nejčastěji způsobuje přetížení

• Příliš častý a intenzivní trénink bez dostatečné regenerace
• Tlaky od rodičů nebo trenérů na výkon
• Jednostranné zatížení (např. specializace na jeden sport už od útlého věku)
• Nedostatek spánku a nesprávná životospráva
• Nedostatek komunikace a emoční podpory

4. Jak přetížení předcházet

• Respektovat věkové a individuální rozdíly – každé dítě potřebuje jiný rytmus
• Střídat zatížení a odpočinek – plánovat dny volna a lehké tréninky
• Podporovat všestranný pohyb – nepřetěžovat jednostranným sportem
• Mluvit s dítětem o jeho pocitech – nehodnotit jen výkon, ale i náladu
• Spolupracovat s trenérem – hledat společně optimální tréninkový plán

5. Kdy zpozornět a vyhledat pomoc Pokud se příznaky přetížení opakují nebo zhoršují, je na místě konzultace s odborníkem:

• dětským lékařem nebo sportovním lékařem
• dětským psychologem (při známkách psychického přetížení)
• fyzioterapeutem (při bolesti pohybového aparátu)

Závěr
Dětský trénink má být cestou růstu, ne zátěže. Není slabostí přiznat, že je toho někdy moc – naopak, je to známka zralosti a péče. Pokud včas rozpoznáme signály přetížení a přizpůsobíme trénink dítěti, ne naopak, pomůžeme mu uchovat si radost z pohybu na celý život.

Použitá literatura

• Brenner, J. S. (2016). Sports specialization and intensive training in young athletes. Pediatrics, 138(3), e20162148.
• Bergeron, M. F., et al. (2015). Youth sports specialization: Issues, risks, and recommendations. Current Sports Medicine Reports, 14(6), 437–442.
• Malina, R. M. (2010). Early sport specialization: roots, effectiveness, risks. Current Sports Medicine Reports, 9(6), 364–371.
• Jansa, P. (2019). Přetížení v tréninku dětí a mládeže. Tělesná výchova a sport mládeže, 85(2), 10–15.

Mountjoy, M., et al. (2014). The IOC consensus statement: beyond the Female Athlete Triad—Relative Energy Deficiency in Sport (RED-S). British Journal of Sports Medicine, 48(7), 491–497.